"Většina lidí je dost chytrá,aby jim došlo,že jsou hloupí,a štve je to,tak chtějí někomu ublížit."
Marilyn Manson

Červenec 2013

Zpověď hříšné nicky

31. července 2013 v 13:34 | emmie |  Superhrdinové od A do Z (+pár šťavnatých detailů)
Promiň.Promiň,že tiše trpím když se mi směješ.Promiň za to,že jsem tak dětinská?Tak infantilní?Ano,určitě jsem to já,která je v naší dvojici ta hloupá.Tak,která všem velí,ale nikdo netuší proč.Ta,které bys neřekla nic osobního ve strachu,že se ti vysměje.Ona je přece dokonalá.Jsem ta,která chápe všechno a zároveň nic.Ne,počkej.To určitě ne.Myslím,a docela určitě to taky vím,že nejsem ta,která se směje a šklebí za každým tvým slovem.Jsem snad ta,která s očima plnýma pobaveného vztek smíšeného s paranoiou citlivě a precizně bodá a zraňuje,s takovou lehkostí,jako když zkušená švadlena přišívá drobounké knoflíky čirého zla?Ne,nejsem.Vlastně jsem spíš jemná látka,která už neunese tíhu těch knoflíků.Ta,která tiše naslochá zraňujícím slovům a přitom neřekne nic.Ta,která zoufale touží-po čem vlastně?Miluji tě,a zároveň nenávidím.Stydím se za tebe.Nesměješ se mým vtipům.Když legračně pózuješ,dusím se smíchy,ikdyž mi to legrační vůbec nepřipadá.Nechávám tě myslet si,že jsi perfektní,abys mě nechala napokoji.Je to tak zvláštní,v tvojí společnosti jsem průměrná.Nemám hezké dlouhé nohy,ale dvě uzoučné tyčky.Nemám krásné vlnité vlasy,mám prapodivnou a nekontrolovatelnou kštici hadích ocásků,co se kroutí a vůbec nejsou pěkné.A přitom mě máš ráda.Často si pokládám otázku,jestli jsem jediná,kdo má rád tebe.Jestli je víc takových cvoků,kteří by dobrovolně trpěli za napjatou atmostéru,několik hodin nudy a probírání věcí které je vůbec nezajímají.Protože vždycky mluvíš ty.A když promluvím já,je to hloupé,směšné,trapné a nedůležité.Copak já jsem nedůležitá?Komu záleží na ostatních?Teď si to uvědomuji:Jsi to ty.To ty jsi ta samozvaná královna,ta která určje rytmus.Říkáš,co mám dělat a doplňuješ to slovy "zábava" a "super".Nejsem hloupá.Ale i přesto se tak chovám,když raději neodpovídám na tvoji pobídku "Tak vymysli něco ty.",která bezpodmínečně následuje mé nesouhlasné zamručení,když vyhodnotím tvůj návrh.Moje zábava je přece hloupá a nudná,ale hlavně dětinská.Tak proč bych ji měla navrhovat zrovna tobě?Nad každým mým nápadem ohrnuješ nosNechápeš,že já chápu.Že slyším tlumené hlasy z vedlejšího pokoje,že chápu,co znamenají.Chtěla jsi někdy,abych se tak cítila?Ublížená,nedůležitá,podřadná.Ale mám takový pocit,co hluboko uvnitř mě dloube a rýpe a chce se dostat ven:Nechci už nadále být tvůj pes.Nechci za tebou běhat a plnit tvoje rozkazy,nechci být ta trapná a ošklivá,která jenoom zviditelní tvoje přednosti.Proč si všichni myslí,že taková jsem?Ale to je jen malý hloupý pocit,nedůležitý,jako všechno ostatní.Promiň.Promiň že tiše trpím když se mi směješ.