"Většina lidí je dost chytrá,aby jim došlo,že jsou hloupí,a štve je to,tak chtějí někomu ublížit."
Marilyn Manson

Poupě světla 1. kapitola

25. února 2013 v 21:04 | emmie |  Povídky aneb primitivní dílo budoucích nespisovatelů
Takže...
Na okraji městečka Ramsgate,ve žlutě natřeném domku číslo 824 vládl klid.Skrz okna líně probleskovaly paprsky ranního slunce a nesly s sebou dlaší krásný,letní den.V domě Leightonnových se ještě spalo,vlastně jako každé dopoledne,kdy se nemuselo vstávat.Colin Leightonn otevřel oči a světu se ukázaly své velké,modré oči.Prohrábl si rukou plavé vlasy a letmo přejel pohledem budík.Bylo právě půl desáté.Vstal z postele,natáhl na sebe opraný župan s tmavě modrými pruhy a zamířil do koupelny.Pečlivě si vyčistil zuby,protože byl na svůj chrup velice pyšný.Nejenže je měl úplně rovné (jako jediný z osmi dětí),ale taky neskutečně zářivé,že jeho úsměv oslňoval snad ještě víc než jeho překrásné,tmavomodré oči tak tmavé a hluboké,že připomínaly vesmír.Taky se oholil a dal si půlhodinkovou sprchu.Ve čtvrt na jedenáct pomalu překlopýtal schody a zamířil do kuchyně.Vytáhl pánev a někde v ledničce vyhrabal poslední tři vejce a slaninu.Miloval vůni slaniny a opékaných toustů,zvlášť po ránu.A moc dobře věděl,kdo taky.Rozklepnul vajíčka na rozžhavenou pánev,promnul si oči a přidal slaninu.Tousty uložil hezky do opékače,vyndal domácí máslo,co mu přivezla z venkova jeho matka.Uvařil kávu a s novinami,které nechal ve schránce pošťák,se posadil ke stolu.
Cassy otevřela oči.Prohrábla si rukou blonďaté kadeře a pomalu se zvedla.Až teď si uvědomila,že z kuchyně se line příjemná vůně opékané slaniny.Vyklouzla z těžkých,nesnesitelně vrzajících bílých dveří,nesoucích zlatý nápis,a chystala se tiše se vplížit do druhých dveří,které se od těch prvních lišily jen zlatým nápisem.Ailor.Cassy lehce zaklepala na dveře,třikrát,jak to měla ve zvyku.Než aby čekala na ospalé dále,rovnou vzala za cínovou kliku.Kdysi mývala velice elegantní tvar,ale vzhledem k měkkému kovu se rychle prohnula a zkroutila.Dveře hlasitě zaprotestovaly.Bez jediného zaváhání vykročila rázně k oknu,načež vytáhla žaluzie a okno otevřela dokořán,aby vpustila do místnosti jarní vzduch.Pořádně se nadechla a nechalal se omámit vůní pozdního jara,která jemně splývala s pozdním ranním sluncem a nádechem blížícího se léta.V opačném rohu pokoje se ozvalo nesouhlasné zamručení právě probuzeného spáče."Dobré ráno,ty spáči."Cassy byla trochu zklamaná-původně plánovala bratra probudit šimráním na levé noze,tak jako každé ráno.Vždycky vstávala dřív."Dobrý..."odpověděl světlovlasý mladík,opírající se o čelo postele,"Co znamenají papírový kočky?"zeptal se jí Ailor."Máš přece snář,ne?"odvětila a natáhla se po malé plechové konvičce s vodou."Nemůžu-"než stihnul dokončit větu,Cassy ho přerušila:"Zkus ve třetím šuplíku u komody".Zalila postupně všechny květiny aniž by mu věnovala jediný pohled a tím pádem ho také viděla,jak otevírá zmíněnou zásuvku.Když tak učinil,opravdu vytáhl tlustou,hnědou bichli.Znovu se posadil na postel a otevřel ji.To,co uviděl,se mu vůbec nezamlouvalo."Hej,Cass...tohle bys měla vidět."Všechny stránky byly prázdné,a vyjímkou krvavého otisku na každé straně.Na poslední stránce byl černým inkoustem naškrábaný vzkaz:"To ještě zdaleka není všechno.Přijďte o půlnoci ke staré lípě,oba dva.Nebo zemře."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama