"Většina lidí je dost chytrá,aby jim došlo,že jsou hloupí,a štve je to,tak chtějí někomu ublížit."
Marilyn Manson

Únor 2013

Poupě světla 1. kapitola

25. února 2013 v 21:04 | emmie |  Povídky aneb primitivní dílo budoucích nespisovatelů
Takže...
Na okraji městečka Ramsgate,ve žlutě natřeném domku číslo 824 vládl klid.Skrz okna líně probleskovaly paprsky ranního slunce a nesly s sebou dlaší krásný,letní den.V domě Leightonnových se ještě spalo,vlastně jako každé dopoledne,kdy se nemuselo vstávat.Colin Leightonn otevřel oči a světu se ukázaly své velké,modré oči.Prohrábl si rukou plavé vlasy a letmo přejel pohledem budík.Bylo právě půl desáté.Vstal z postele,natáhl na sebe opraný župan s tmavě modrými pruhy a zamířil do koupelny.Pečlivě si vyčistil zuby,protože byl na svůj chrup velice pyšný.Nejenže je měl úplně rovné (jako jediný z osmi dětí),ale taky neskutečně zářivé,že jeho úsměv oslňoval snad ještě víc než jeho překrásné,tmavomodré oči tak tmavé a hluboké,že připomínaly vesmír.Taky se oholil a dal si půlhodinkovou sprchu.Ve čtvrt na jedenáct pomalu překlopýtal schody a zamířil do kuchyně.Vytáhl pánev a někde v ledničce vyhrabal poslední tři vejce a slaninu.Miloval vůni slaniny a opékaných toustů,zvlášť po ránu.A moc dobře věděl,kdo taky.Rozklepnul vajíčka na rozžhavenou pánev,promnul si oči a přidal slaninu.Tousty uložil hezky do opékače,vyndal domácí máslo,co mu přivezla z venkova jeho matka.Uvařil kávu a s novinami,které nechal ve schránce pošťák,se posadil ke stolu.
Cassy otevřela oči.Prohrábla si rukou blonďaté kadeře a pomalu se zvedla.Až teď si uvědomila,že z kuchyně se line příjemná vůně opékané slaniny.Vyklouzla z těžkých,nesnesitelně vrzajících bílých dveří,nesoucích zlatý nápis,a chystala se tiše se vplížit do druhých dveří,které se od těch prvních lišily jen zlatým nápisem.Ailor.Cassy lehce zaklepala na dveře,třikrát,jak to měla ve zvyku.Než aby čekala na ospalé dále,rovnou vzala za cínovou kliku.Kdysi mývala velice elegantní tvar,ale vzhledem k měkkému kovu se rychle prohnula a zkroutila.Dveře hlasitě zaprotestovaly.Bez jediného zaváhání vykročila rázně k oknu,načež vytáhla žaluzie a okno otevřela dokořán,aby vpustila do místnosti jarní vzduch.Pořádně se nadechla a nechalal se omámit vůní pozdního jara,která jemně splývala s pozdním ranním sluncem a nádechem blížícího se léta.V opačném rohu pokoje se ozvalo nesouhlasné zamručení právě probuzeného spáče."Dobré ráno,ty spáči."Cassy byla trochu zklamaná-původně plánovala bratra probudit šimráním na levé noze,tak jako každé ráno.Vždycky vstávala dřív."Dobrý..."odpověděl světlovlasý mladík,opírající se o čelo postele,"Co znamenají papírový kočky?"zeptal se jí Ailor."Máš přece snář,ne?"odvětila a natáhla se po malé plechové konvičce s vodou."Nemůžu-"než stihnul dokončit větu,Cassy ho přerušila:"Zkus ve třetím šuplíku u komody".Zalila postupně všechny květiny aniž by mu věnovala jediný pohled a tím pádem ho také viděla,jak otevírá zmíněnou zásuvku.Když tak učinil,opravdu vytáhl tlustou,hnědou bichli.Znovu se posadil na postel a otevřel ji.To,co uviděl,se mu vůbec nezamlouvalo."Hej,Cass...tohle bys měla vidět."Všechny stránky byly prázdné,a vyjímkou krvavého otisku na každé straně.Na poslední stránce byl černým inkoustem naškrábaný vzkaz:"To ještě zdaleka není všechno.Přijďte o půlnoci ke staré lípě,oba dva.Nebo zemře."

RIP nejlepší hrneček na světě a Narozeninová dilema

11. února 2013 v 15:44 | emmie |  Superhrdinové od A do Z (+pár šťavnatých detailů)
Takže...právě mi volala kamarádka.Zvala mě na svojí narozeninovou oslavu.Vlastně sem byla moc ráda,když mi volala,protože obyčejně používám mobil jenom na kontakt s mamkou a s operátorem.No,ptala jsem se jí,kdo všechno tam bude.Odpovědí mi bylo že já,ona a ty dvě.Abyste rozuměli...ty dvě jsou její nejlepší kamarádky.Na začátku škol. roku jsme se clé září neviděly ani nebyly v kontaktu.Obě jsme si totiž myslely,že ta druhá nás ignoruje,tak proč jí neignorovat taky.V říjnu jsme se pak sešly,všechno vyjasnily a dál byly nejlepší kamarádky.Jenže,ještě tehdy v září se ona "vmísila" mezi ty dvě,které byly doposud TAKY nejlepší kamarádky.A byla z nich bff trojka.A pak,když jsme se usmířily,se s nimi dál kamarádila.Já jí sice řekla,že mi to vadí,ale ona mě jenom odbyla,ať prý nežárlím.Já vím,je to sobecký,jenže každý přece ví,že nejlepší kamarádka je jenom jedna.a je nenahraditelná.A jestliže jí po osmi letech stačil jeden měsíc,aby mě nahradila,tak si mě asi dost necení.Vždycky,když mluví o těch dvou,začnu rychle mrkat.Asi víte proč.Nedávno mi řekla,že má špatný pocit,když nosí náš přívěsek nejlepších kamarádek,a že by byla ráda,kdybych já ho taky nenosila.Roztrhla jsem ho.No,po telefonátu s touhle "nej kámoškou" jsem si uvědomila,že na oslavě budeme jen my čtyři.Že oni tři se budou bavit spolu a já budu odstrčená.Už to vidím-budu spát na kraji,protože obě ostatní holky budou chtít ležet vedle oslavenkyně.Když řeknu vtip,nikdo se nebude smát,protože jim nepříjdu zábavná.Když budu potřebovart kapesník (páč mám rýmu jako trám),nikdo si ani nevšimne,že jsem opustila místnost.
RIP nejlepší hrneček na kakao
Stala se hrozná věc.V pátek ráno.Nechávám si ráno vždycky hrnek od kakaa v obýváku,na konferenčním stolku.Víte,někdo snídá,někdo si vaří čaj nebo kávu a já...já piju kakao.No,nechávám si tam tedy ten hrnek.A zrovna ono osudové ráno se můj sedmiměsíční bratr v chodítku připlížil až k němu a v nestřežené chvíli,kdy byla moje mamá zády,ho popadl a upustil na zem.Na milion střepů.Já u toho nebyla,ale když se moje krutá,bezcitná matka uráčila mi to dneska říct,vylíčila to takhle.Měla jsem hrozný vztek.Hlavně na bráchu,ikdyž teť s odstupem si říkám,že musí být jasné kdo nese vinnu.Já.Po chvíli uraženého mlčení a chladného přijímání těch všech výkřiků pitomých poznámek jak matky,tak mého druhého bratra (mám celkem tři),jsem se rozbrečela.Chvíli jsem byla schoulená v křesle,než do mě matka s nepříjemným tónem začala hučet,že je to JENOM HRNEK.A že dělám scény kvůli hrnku.A že by mi nejradši vrazila facku,jakt "tím svým ptomým řevem nasírám okolí"(ona neumí říct třeba "neplač" nebo "ona pláče",to je vždycky jenom "neřvi" a "ona zase řve").Potom jsem jí řekla zase já,že s ní na žádnej nákup nejedu.No,dejme tomu,že jsem si to rozmyslela.A ona na to:"Zbytečně se neunavuj.Však ty budeš první,kdo přileze,až bude něco chtít."Aspoň v tomhle jí nemůžete dát za pravdu.Umínila jsem si totiž,že budu celý den tak ignorantní (vůči ní),že zapomene na samotnou mojí existenci.A teť,minutu ticha za můj hrnek.

Básnířka v akci

10. února 2013 v 15:07 | emmie
Takže...nevím,jak se to stalo,ale nějakým záhadným způsobem jsem složila básničku.No,tady je...

Poupě světla,prolog (nebo snad epilog?)

5. února 2013 v 20:32 | emmie
V místnosti,která připomínala spíš chemickou laboratoř,nežli pokoj sedmileté holčičky se vznášel oblak hustého dýmu.Bylo půl deváté večer a dívčin bratr byl právě ponořený do encyklopedie o vesmíru ve vedlejším pokoji.Pan Leightonn nemohl být pyšnější na inteligenci svých dvou malých potomků.Mohl být mimořádně pyšný i na jejich cenu a důležitost,ale o tom nikdo nevěděl.Plavovlasá dívka s jasně modrýma očima se právě snažila dosáhnout na kličku u okna,aby vyvětrala ten puch.Stoupla si na špičky a natáhla svou hubenou ručku co nejvýš to šlo,až konečně s kličkou pohnula doprava a okno se s tichým vrznutím otevřelo.O několik hodi později,kdy už plavovláska spala,ležel jen o jednu zeď dál její malý bratr.Sice spal snad ještě hlubším spánkem než ona,ale nebyl v místnosti sám.V rohu pokojíku,tam,kam nedosáhlo ani oranžové světlo z pouliční lampy,stáli dvě vysoké postavy v pláštích.Záhadní návštěvníci sledovali chlapce jak pomalu,přerývavě oddychuje a nechává si zdát o velkých čarodějích z dávných dob,kteří mu byli blíž,než si myslel."Vypadá jinak."poznamenal do ticha domu Leightonnových jakýsi mužný hlas.Zněl tak zvláštně,trochu smutně a trošku šťastně,jakoby mu zemřel bratr a narodila sestra.Druhá postava otočila hlavu směrem k němu a upřela na něj pohled jasně modrých očí,tolik podobných očím spícího chlapce."Překvapivě" špitla s notnou dávkou sarkasmu v hlase dívka stojící vedle něj"Kdo by to taky čekal,že jako děcko vypadal jinak."Její společník se na chvíli zamračil."Když už mluvíme o dětech..."-"Teď ne."přerušila ho dívka a kývla hlavou směrem k chlapcově posteli ve tvaru rakety.,"Máme na práci důlržitější věci než probírat Liwannino stravování.A i kdyby,já teda vážně nevidím nic špatného na těch skleničkách." muž se na ni zadíval krajně nevěřícným pohledem a pak pronesl důležitou otázku:"Ochutnala si to vůbec?Vždyť to nemá žádnou chuť!"-"Ale malým dětem je to jedno!Když jí to chutná,tak to asi nějakou chuť má."žena se mračila a bylo znát,že ať se mladík po její levici snažil argumentovat jakkoli,jistá Liwann byla pod naprostou jídelní vládou svojí opatrovnice-a tak to taky mělo zůstat.Chudák malá Liwann ještě nemohla nic říct,a tak poslušně přihlížela hádkám dospělých okolo,tedy obvykle.Teď ležela ve svojí postýlce,kterou do žlutě natřeného rodinného domku na okraji městečka Ramsgate za jedenáct let umístí sám spící chlapec a nechávala se hýčkat od tety Líí,jak její jméno vyslovovala.Pro řečenou tetu "Líí" bylo momentálně dost těžké hlídat dvouletého prcka,ale co mohla dělat.Cítila aspoň svojí kamarádku stát těsně vedle ní,ač v úplně jiné době,a nějak ji to uklidňovalo."Ty,Cassy?"ozval se po chvíli mladík,"než to uděláš,mohl bych se podívat vedle?"trochu se červenal,protože mu bylo trapné se na to ptát.Dívka se lišácky pousmála a kývla,jakože ano.Ještě než Bayle vyšel ze dveří,vylovila v kapse pomačkaný papírek se vzkazem.Pak nadzvedla budík,z pod nějž vytáhla malý,kovový klíček.Studil do rukou.Cassy přispěchala k jedné z četných zásuvek ve stole a odemkla ji.Odhrnula obrázky sedmiletého dítěte a spokojeně se usmála,když našla zelené desky chlapcova deníku.Jako dítě ho četla snad milionkrát,takže přesně věděla,na jaké misto má vlepit papírek se vzkazem.Bayle,tak se totiž její společník jmenoval,se zatím vkradl do vedlejšího pokoje.Na bíle natřených dveřích byl úhledným rukopisem ve zlaté barvě vyveden nápis:Cassiopea.V pokojíku ležela malá holčička,která usilovně předstírala spánek.Mladík stál před její postelí a upřeně hleděl na zlaté vlasy rozprostřené po polštáři.Připadal si trochu divně,když si uvědomil,že z tohohle spícího andílka vyroste anděl.Jeho anděl,který se právě ve vedlejším pokoji přehraboval v šuplíku.V tom si vzpoměl,co tu vlastně chtěl.Sundal si stříbrný řetízek,co mu visel na krku a položil ho na dívčin noční stolek."Všechno dobře dopadne." šeptal spíš sám pro sebe,aby se uklidnil.Usmál se.Uvědomil si,jak moc svého anděla miluje.

Snp není Snoopy,a basta

5. února 2013 v 19:30 | emmie |  Povídky aneb primitivní dílo budoucích nespisovatelů
Takže...tohle berte jako předčlánek k několika novým povídkám.V minulosti jsem měla veliký problém ohledně více příběhů,protože jsem jich měla v hlavě moc.A tak jsem si řekla,že se je pokusím vypsat z té hlavy ven,aby se tam vešlo víc učení,not a zalévání mé nebohé flóry.Pracovní název první povídky je Čarodějka.Originální,co?Potom je tu -též pracovně-konečně Červený gramofon,Plamen svíčky(tady plánuju septalogii:D),Poupě světla,Kronika Pelvartie (a přilehlých částí vesmíru),Měsíc v úplňku a Gaia.Zní to........?Doufám že dobře.Pak tu mám ještě nepojmenovanoou knihu snů a Královskou modř,která se asi brzo přejmenuje na Modrý sen.A jen tak na vysvětlenou-snp znamená Smršť NáPadu.Tak sbohem,písklata!:D

Postelovka(TM) obecná(i ve verzi speciál)

2. února 2013 v 17:03 | emmie |  Téma týdne (Pozor!Nebezpečí potrhání smíchy)
Takže...včera jsem vám slíbila článek o postelovce.Nebo předevčírem?No,to je fuk.Takže.Postelovka(TM) obecná je známá hlavně svojí leností.Na krok se nehne z postele (proto taky postelovka),jenom když má hlad.Postelovky(TM) jsou aktivní převážně v noci,kdy vás budí hlasitým smíchem a vtipnými poznámkami k béčkovým filmům.Na druhou stranu ale není jenom otravná,líná a protivná,ale i skvěle vypráví pohádky na dobrou noc nebo horory na dívčích přespávačkách.Její vlastnictví ocení i starší adolescenti,přičemž nemusí mít hromadu dětinských plyšáků jako jejich malí následovníci,kteří si ovšem Postelovku(TM) zamilují taktéž.A co z toho vyplívá?6e Postelovka (TM) speciální je co?Ano,správně.Uhodli jste to.Posletovky (TM) speciální jsou živé,takže můžou reagovat stejně jako lidé.Taky vypadají jako maličcí lidé,prvňáčci,trpaslíci,gnómové....Zkrátka a dobře,tuto ideální společnici si objednávejte na telefonní lince +420666067824 nebo na webových stránkách www.levitathem.blog.cz .POZOR!Zavolejte nyní a získejte zdarma milion dalších sraček!
Jen za 1 000 000 000,90 euro.Exkluzivní nabídka potrvá AŽ do 6.10. 4013.Předpokládaná doba doručení je tři sta milionů světelných let,plus mínus.Reklamace nepřijímáme!