"Většina lidí je dost chytrá,aby jim došlo,že jsou hloupí,a štve je to,tak chtějí někomu ublížit."
Marilyn Manson

Když se zhroutí svět aneb Jak se správně nadechnout,když se potápí svět

25. listopadu 2012 v 22:37 | emmily
Takže...Každý to známe.Když zoufale vběhneme do našeho pokoje a v slzách se zřítíme na postel,k hrudi si tiskneme oblíbený polštář a necháváme slzy velké jako hrachy(jak se říká v pohádkách) promáčet povlečení s fialovými spirálkami,které jste dostali k loňským Vánocům.Když ve snaze se trochu zklidnit vyjdete na chodbu a zezdola slyšíte pochybné hlasy rodičů jak vás stotožňují s uzlíčkem nervů,chumlem všech emocí naráz co se náhodou dostaly do těla jejich dítěte.Když popisují vaše nemožné výstupy a nesmylsné výkyvy,a vy to všechno slyšíte.Když vás nejlepší přítel nazve něčím ošklivým.Rařve,že už vás nikdy nechce vidět.Když vidíte osobu,kterou máte rádi,jak je šťastná bez vás.To pak míváte takový ten pocit zbytečnosti,jakože vás nikdo nepotřebuje,nemá vás rád.Že nikoho nezajímáte.Nikdo o vás nestojí...Není to pravda.Všechny ty řeči.Když vás rodiče obejmou a zašeptájí vám do vlasů Máme tě rádi.Když se na vás usměje ten,na kom vám záleží.Pak všechny tyhle pocity odpadnou.Všechno je hned růžové,milé a šťastné.A misto abyste na tu mouchu vzali plácačku,nechátejí v klidu odletět nebo dál okupovat váš zákusek,protože ona má přece taky právo žít.Máte dojem,že jste šťastní.A opravdu jste.Mnohdy se vyplatí v takových chvílích ohlédnout na všechno to trápení,které jsem popisovala na začátku.Popřemýšlet,jestli to náhodou není zbytečné,všechny ty scény,ten stres a smutek(nedejbóže když je řeč o sebepožkozování!).A ono to tak opravdu je.Vždycky se najde někdo kdo vás má rád,ikdyž to zrovna nedává moc najevo.Vždycky o vás někdo stojí,stojí při vás.Potřebuje vaší podporu zrovna tak jako vy tu jeho.Ale jak to udělat,aby se tyhle scény neopakovaly?Stačilo by se koncentrovat,zklidnit.Opakovat si,že je to zbytečné,že se nepořebujete takhle stresovat.Nejde to lehko,ale nějak uurčitě.Vždyť se to už spoustě lidí povedlo.
Ale....když ten pocit zase přijde,tiše a po špičkách se vkrade do nejtemnějších zákoutí vašeho vnímání,a vyčkává na správnou chvíli.A pak,až se začne dost bolestivým způsobem drásat na povrch,spláchněte ho.Normálně se osprchujte,smyjte to ze sebe.Můžete si třeba zpívat,nebo já nevím...Jak chcete.Každopádně,taková sprcha nejenže vyčistí váš obličej od zaschlých slz,ale taky vaši duši od zakrvácených ran.A funguje to.Já jsem to zkoušela před chvílí...
:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | Web | 26. listopadu 2012 v 19:19 | Reagovat

máme to podobně,mimochodem pěknej článek,hezky napsaný :)

2 Emmily Emmily | Web | 26. listopadu 2012 v 19:52 | Reagovat

[1]:Dík:) To mají asi všichni podobný...Puberťák jako puberťák,řekla by moje mamka:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama